Petr Voit: Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí, I: Severinsko-kosořská dynastie 1488-1557

660 

Monografie mapuje vývoj nejvýznamnější pražské knihtiskařské dílny v období od počátku knihtisku v českých zemích do poloviny 16. století.

Není skladem

Popis

Publikace se věnuje čtyřem prozatím nedoceněným tiskařům, jejichž řemeslné a umělecké aktivity vytvořily jeden z pilířů raně novověké knižní kultury v českých zemích. Jde o Tiskaře Pražské bible, Pavla Severina z Kapí Hory, Jana Severina ml. a Jana Kosořského z Kosoře.

Monografie přináší nový pohled na český knihtisk 15. a 16. století, poněvadž ho u nás poprvé představuje interdisciplinárně jako médium s vrcholně společenským potenciálem. Zatímco dosavadní pokusy o zmapování této části české kulturní historie bývaly založeny na panoramatickém pohledu, zdůrazňujícím literární aspekty knihtisku, tento svazek se opírá o nově provedenou analýzu bibliografického terénu, edičního procesu, typografické roviny a čtenářského přijetí. Vzájemně provázané poznatky analýz dovolily zkoumaným řemeslníkům připsat mnohé další, doposud anonymně vnímané tisky, a tím zkvalitnit retrospektivní národní bibliografii. Minuciézní sondy do způsobů knižní úpravy naznačily, kdy a za jakých okolností se řemeslo počalo zbavovat pozdně gotických návyků. Průzkum edičních procesů, typografie a paratextů mimo to poskytl řadu indicií svědčících o nesnadném konstituování čtenářské obce na přelomu 15. a 16. století.

Závěry postavené na studiu severinsko-kosořské dynastie jsou konfrontovány nejen s širším obzorem křesťanského knihtisku v Čechách a na Moravě, ale i s hebrejským a církevně slovanským knihtiskem v Praze. Správnému uchopení pohybu řemesla od pozdní gotiky k renesanci napomohla rovněž nutná komparace se zahraničím. Takto široce pojatý průzkum dovolil problematizovat marxistické pojetí literárního života mezi husitstvím a Bílou horou a umožnil zpochybnit leckteré dosavadní soudy o vysoké knižní kultuře jagellonských Čech nebo o vzdělanosti soudobého měšťanstva.

Kniha je rovněž prvním pokusem o začlenění dobové ilustrace do kontextu knižní kultury. Samostatná kapitola vyhrazená tomuto tématu mapuje styky českých tiskařů se zahraničními dřevořezáči a ukazuje, jak byli postupně nahrazováni domácími pražskými grafiky. Největší pozornost je po právu věnována mistrům takřečeného Severinského ateliéru (1527-1541), jehož tvorba nebyla doposud vnímána jako výsledek kolektivního úsilí. V souvislosti s tímto ateliérem je podrobně představeno pět knih, které vyšly ze severinských tiskáren a patří do zlatého fondu předbělohorské knižní kultury: Bible (1529, 1537), Kuthenova Kronika (1539), Tovačovského Hádání Pravdy a Lži (1539), Gioviova Kníha o věcech a zpuosobích národu tureckého (1540) a Hájkova Kronika česká (1541).

S ohledem na materiálový charakter výzkumu je monografie strukturována tak, aby plnila dvojjedinou úlohu – interpretační a inventární. Autorský text krok po kroku rozkrývá a interpretuje mezioborové vazby tiskáren s literární scénou, editory, ilustrátory a čtenáři. Soupisový účel plní interpolované katalogové pasáže, přinášející slovem a obrazem kompletní přehled užitých typografických prostředků (tiskové písmo, knižní dekor a ilustrace). Inventární vsuvky obsahují úhrnem nebývalý počet 1 200 obrázků a jsou tak vítaným východiskem pro podobně zaměřené budoucí práce.

Publikace je doplněna Soupisem štočků ilustrací severinsko-kosořské dynastie 1501-1550, Rejstříkem jmenným a anonymních děl, Rejstříkem klíčových slov, Rejstříkem čísel Knihopisu a anglickým summary.

Z ohlasů:
Ivan Hlaváček, Český časopis historický 112 (2014), č. 2, str. 319:

Mimořádně přínosné jsou pasáže o obsahu v Čechách tištěných děl, takřka vesměs jazykově českých, a o jejich struktuře včetně příslušných, vlastní text doprovázejících dedikací či předmluv, oslovujících potenciální či skutečné mecenáše. A platí to i opačně, jako se tomu stalo s českým překladem Münsterovy Kosmografie. Její české vydání totiž navrhl sám král Ferdinand I.

Petr Čornej, Česká literatura 62 (2014), č. 5:
Nanejvýš zajímavou kapitolu věnoval Voit knižní ilustraci. Podrobně v ní ukazuje, jak si české a moravské dílny zprvu objednávaly štočky s ilustracemi v cizině, nebo zvaly do Prahy vandrující zahraniční řemeslníky, což praktikoval i Tiskař Pražské bible. Právě jeho produkce tvoří mezník v dějinách české typografie, neboť v jím vytištěném Novém zákoně (1497–1498) vytvořil podle Voitova mínění obrazovou složku (118 štočků reprodukovaných na 179 místech) tuzemský, pravděpodobně pražský řezáč. Ačkoli Tiskař Pražské bible ve svých publikacích nejdříve inklinoval k převládajícímu pozdněgotickému vyjádření, postupně v jeho produkci sílilo porozumění pro náběhy k renezanční ilustraci. V jeho stopách, zřetelně směřujících k obrazové knize, se po čase vydal (aniž pomíjíme Mikuláše Konáče z Hodiškova) především Pavel Severin, pro kterého pracovali Mistr jemné štrafury (známé ilustrace k Lutherovým textům i k Chelčického Síti víry a Knize výkladuov spasitedlných), Monogramista IP a Mistr Kohenovy Hagady.

 

 

Další informace

Hmotnost 1610 g
Rozměry 210 × 297 mm
Autor

Nakladatel

ISBN

978-80-86791-98-2

Místo vydání

Praha

Rok vydání

2013

Počet stran

464 stran, 1228 černobílých vyobrazení

Vazba

Vázané

Jazyk

čeština, summary v angličtině, překlad Šebestián Kroupa, Scott Edwards

Období

,

Soubory ke stažení