Helena Lorenzová: Hra na krásný život. Estetika v českých zemích mezi lety 1760-1860

Popis

Vybrané kapitoly z dějin estetického myšlení v českých zemích jsou věnovány osvícenské estetice na pražské univerzitě (Carl Heinrich Seibt a August Gottlieb Meißner a jejich vliv na duchovní kulturu v Čechách ve druhé polovině 18. a na začátku 19. století), časopisu Apollo (v knize je otištěn překlad esteticko-filozofických příspěvků Johanna Quirina Jahna a Paula Johanna Anselma Feuerbacha), osobnosti Bernarda Bolzana (Bolzano jako univerzitní profesor, exhorty věnované problémům krásna a umění, rozbor spisů O pojmu krásna a O dělení krásných umění), kalobiotice, vlasteneckým aktivitám majitele liběchovského panství Antonína Veitha (František Matouš Klácel, Václav Levý) a recepci biedermeieru ve vzpomínkách další generace národních obrozenců.

Text doprovází rozsáhlá obrazová příloha, kterou vybrala Taťána Petrasová (9 barevných a 65 černobílých obrázků), vyobrazení jsou opatřeny podrobným seznamem o jejich výskytu a představují nedílnou součást knihy. Připojeny jsou německé resumé, seznam literatury a jmenný rejstřík.

Z ohlasů: Tomáš Hlobil, Estetika 2006/4, s. 271 – 272: Třetí skupina studií se věnuje českému biedermeieru příznačně opět nejen jako literárnímu či uměleckému směru, ale zejména osobitému způsobu života pěstovanému v českých zemích v době mezi Vídeňským kongresem a revolučním rokem 1848. Do této skupiny patří čtyři studie: „Dietetika duše. K praktické filozofii (estetice) osvícenství a biedermeieru“, „Kalobiotika aneb Hra na krásný život v praxi“, „Český biedermeier a náhrobní poezie“ a „“Staré dobré časy“. Obraz doby předbřeznové v české memoárové literatuře“. Mimořádně objevné jsou studie o dietice a kalobiotice. Lorenzová v nich obšírně představila zapomenuté návody, jak správně harmonicky žít v moderní době, která ztratila horizont „spravedlivé odplaty na „onom světě“ a přednostně legitimizovala „pozemské štěstí“. […] Kniha zarazí čtenáře i při letmém listování. Její uspořádání je ve srovnání s obvyklými dějinami estetiky osobité a představuje jednu z možností, jak psát o dějinách estetiky v době obecné krize velkých historiografických systémů. Ke čtenářům „promlouvá“ nejen slovem, autorčinými odbornými studiemi doplněnými překlady německy psaných estetických pojednání konce 18. století, ale i četnými, neobyčejně působivými vyobrazeními (65 černobílých, 8 barevných).