Lubomír Spurný – Jiří Vysloužil (eds.): Alois Hába: A Catalogue of the Music and Writings

594 

Katalog díla a žurnalistické činnosti hudebního skladatele Aloise Háby (1893-1973) v anglickém jazyce.

Skladem

Kategorie:

Popis

Alois Hába bývá řazen k čelným představitelům středoevropské meziválečné avantgardy, která působila mezi Vídní, Berlínem a Prahou. Rovněž v české hudbě se jeho pozice jeví jako příkladně novátorská a přitom pevně zasazena v tradici. Hába proslul především jako neúnavný propagátor mikrointervalové a atematické hudby, která byla samotným autorem souborně označována mnohoslibným výrazem „osvobozená hudba“. V ní obohatil půltónový systém o jemnější čtvrt-, pětino– a šestinotónové intervaly a vzdal se tradiční motivické práce. Hábův sen o neomezených možnostech nové hudby trval přibližně dvacet let (1919-1939) a našel svůj výraz v řadě skladeb, jež oscilují mezi diatonickým a bichromatickým systémem. Nové tónové systémy měly být publiku přiblíženy prostřednictvím nově konstruovaných nástrojů, což můžeme vnímat jako krok k institucionalizaci vlastních kompozičních výdobytků. Svou organizační činností pak přispěl Hába například k tomu, že na pražských pódiích byla pravidelně uváděna díla nové hudby. Jestliže řada Hábových skladeb vyvolala mnohé polemiky, bude patrně dnešní posluchač autorovo dílo (103 opusů) posuzovat věcněji.

Hábovo početné hudební dílo vyplňuje dobu bezmála šedesáti let a v katalogu představuje 223 položek. První skladba označená opusovým číslem, Sonáta pro housle a klavír op. 1, vznikla na jaře roku 1915, poslední skladba, Suita pro housle a klavír op. 103, roku 1972. V rozmezí let 1915-1972 skládal Hába s krátkými přestávkami nepřetržitě až do chvíle, kdy ho z komponování v posledním roce života vyřadila z tvůrčí práce vážná choroba. Hába označoval opusovým číslem pouze díla, která považoval za umělecky autentická. Do Seznamu děl nezařadil hudební díla z doby kroměřížských studií ani pozdější příležitostně napsané písně a sbory. Do autentického seznamu se nedostaly ani Hábovy autodidaktické skladebné pokusy, které složil za učitelování v moravsko-slováckých Bílovicích (Čtyři fugy pro varhany na téma HABA, 1913, Symfonický obraz Mládí, 1914), třebaže již v lecčems anticipují Hábův budoucí kompoziční styl a vývoj. Pod Hábovým sebekritickým soudem neobstála ani klavírní skica čtvrttónové Suity pro smyčcový orchestr (1917), kterou složil ve Vídni s jinými skladbami za válečného mezidobí po studiích u Vítězslava Nováka. Spokojen nebyl nakonec ani s některými prvními čtvrttónovými hudebními výtvory berlínského údobí, jako jsou Symfonická hudba pro orchestr (1922), označená původně opusovým číslem 10, nebo i Suita č. 1 a Suita č. 2 pro čtvrttónový klavír (1922), jež nesly původně opusové číslo 10 a 11, které do svého seznamu nakonec rovněž nezařadil.

Při sestavování katalogu Hábových skladeb autoři respektovali Hábou vypracovaný seznam z roku 1971. Neopusované skladby a poslední dvě skladby opusované jsou pak vřazeny do této osnovy. Katalog je pak rozdělen podle žánrů a obsazení do 12 oddílů. V jednotlivých oddílech jsou řazena díla chronologicky (označeno arabskými číslicemi). Díla jsou pak opatřena stručnou charakteristikou, obsahují informace o autografu. Zevrubně jsou pak rozvedeny odkazy na literaturu, jež se k dané skladbě vztahuje.

Kniha je doplněna chronologickým seznamem Hábovy hudebně-teoretické a publicistické činnosti, rejstříkem jeho děl podle čísla opusu, rejstříkem děl bez čísla opusu, chronologickým rejstříkem děl, resjříkem tonálních systémů jeho děl, rejstříkem anglických názvů a rejstříkem originálních názvů jeho děl, rejstříkem incipitů, jmenným rejstříkem a bibliografií.

Další informace

Hmotnost 665 g
Rozměry 180 × 254 mm
Editor

,

Nakladatel

ISBN

978-80-86791-78-4

Překladatelé

Místo vydání

Praha

Rok vydání

2010

Počet stran

XX + 252 stran; 8 černobílých vyobrazení

Vazba

Vázané

Jazyk

angličtina, překlad Paul Christiansen

Období